Nikdy jsem nevěřil v existenci něčeho nadpozemského. Ale jednou jsem viděl něco divného... Bydlím v malém provinčním městě, kde je docela dost různých míst pro dlouhé pěší túry a mám je velmi rád. A mít věrného čtyřnohého přítele v mém životě je zavazuje k pravidelnému provádění. A velmi často se k nám připojuje moje nejlepší kamarádka Kateřina, dívka veselá a upovídaná, takže naše společné výlety nejsou nikdy nudné.
Letošní podzim byl bohužel sychravý a deštivý. Odejít z domu bez zbytečných starostí, jak jsem nechtěl, zejména o víkendu. A nebýt toho, že se Ike (tak se jmenuje můj pes), propadl bych se až do večera před televizí a díval bych se na mlhu zahalenou městem výhradně z okna. Ale pes už byl na ulici a já, abych alespoň trochu rozjasnil nevyhnutelnou promenádu, zavolal Katce, která se předem připravovala na to, že v takovém počasí nám nebude chtít dělat společnost.
Dívka k mému překvapení souhlasila a po půl hodině, zásobená termoskou s horkým čajem, jsme už kráčeli k řece na okraji města.
Ike, spuštěný z vodítka, vesele běžel dopředu a očichával každý silniční kámen, s Katií jsme za ním bušili a povídali si o všem na světě. Nadšeni konverzací si vůbec nevšimli, jak se přiblížili k opuštěnému železničnímu mostu u břehu, který už patnáct let nikdo nepoužíval, a proto byl zcela zchátralý. Terén tady byl docela divoký. V létě se nikdo nekoupal, dokonce i rybáři obcházeli Toto místo stranou - proud je zde bouřlivý a dno je poseté ostrými kameny. Možná proto mě to tak překvapilo. Na mostě, který obkroužil rezavé zábradlí, stál muž. Město je malé, skoro všechny znám osobně, nikde jsem se s tím nesetkal. Je ale v našich končinách málo lidí?
- Hej, opatrně tam! - vykřiknout. - Zábradlí je docela staré, podívejte, nespadněte!
Neměl jsem čas se domluvit - cizinec náhle přelezl plot a kamenem letěl do řeky. O chvíli později se schoval " pod vodu. Na rozmyšlenou čas ' nebyl - rychle jsem si sundal svrchní oblečení a vrhl se k řece.
- Katyo, zavolej záchranáře! Zkusím ho dostat ven! - křičel na dívku.
- Olegu! Jakých záchranářů?! v hlase kamarádky byla slyšet panika. - Co to děláš? Vrať se! Copak to nechápe? Nemůžu nechat člověka zemřít! Voda byla studená, probrala se až ke kostem.
V hloubi duše jsem se proklínal za svou" odvahu", ale nebylo kam jít - cizinec nikdy nevyspal a pomoc přijde brzy.
Všechno, co se dělo dál, si pamatuji špatně. Když jsem se blížil k místu, kde se muž ukrýval, cítil jsem, jak se mě zmocňuje a rychle se táhne ke dnu. Dostal jsem se do strašného víru! Nevím, co mě tehdy zachránilo-dobrá fyzická kondice nebo obrovská touha žít. Káťa pomohla dostat se z vody, začala stýskat po mokrém oblečení. Z jejích očí se valily slzy.
- Olegu, mohl jsi zemřít!
Nestihl jsem odpovědět, jak Ike, který kolem nás pobíhá a hlasitě štěká, najednou ztichl. Pes se mi přitulil k nohám a smutně se díval na řeku. Sledoval jsem jeho pohled, díval se na místo, kde se pod vodou skrýval cizinec!
- Kaťo, zavolala jsi záchranáře? - hrabal jsem se v kapsách bundy a hledal mobil. - Asi ještě není naživu, ale přesto...
Kateřina se na mě vyděšeně podívala.
- O kom mluvíš? Co se děje, Olegu?
Přišla řada na mě.
O muži, který spadl z mostu do vody, o někom jiném. Neviděla jsi to?
- Ne. Kromě nás tu nikdo není. A nebylo, " dodala a upřeně se na mě podívala. - To je vtip?
Jen jsem se chtěl vykoupat.
S naprosto otlučenými prsty jsem konečně mohl vytočit tísňové číslo záchranné služby a po dvaceti minutách, během kterých jsem se marně snažil zahřát horkým čajem, jsem již podrobně popsal, co se stalo příchozím emčesům a z nějakého důvodu se objevil hlídce. První, bez ztráty času, začali prohledávat dno řeky na určeném místě.
K mému překvapení jejich pátrání nebylo úspěšné.
- Tělo mohlo jít dál po proudu... - začal, byl, já.
- Určitě jste byl svědkem sebevraždy? Vaše přítelkyně situaci popisuje jinak.
- Ale určitě jsem to viděl na vlastní oči! - už jsem byla naštvaná.
"V tom případě budeme pokračovat v pátrání a vy byste měli jít domů a pořádně se zahřát," shrnul seržant.
Tělo utonulého muže se nikdy nenašlo. Opravdu se vše, co se stalo, jen strašilo, hra představivosti? Ale pořád vidím ve snu cizince na mostě. Detailně a reálně. V malém městě není možné nic tajit a to, co se stalo, bylo velmi rychle rozšířeno fámami a spekulacemi. Začal jsem se bát. Ve škole se kosili i kolegové a žáci. I Kateřina se s odkazem na zaměstnanost všemožně vyhýbala. Jediný, kdo se neodvrátil, byl věrný Ike. Po tomto incidentu tvrdošíjně obchází vodu desátou cestou.
A jednou na moje dveře zaklepal někdo, koho jsem vůbec nečekal, místní kněz, otec Alexander. Trochu překvapeně jsem pozval hosta do domu.
- Nebudu mít moc času. Slyšel jsem tvůj příběh.
- Asi jako všichni ostatní jste mě přišli přesvědčit,že jsem mimo. - ušklíbl jsem se.
- Proč?.. - kněz se na mě podíval. - Já ti například věřím.
Byl jsem překvapený.
- O tom místě se mluví, Olegu. Ale jedno je jisté-není to dobré. Spousta lidí se tam rozloučila se životem. Kdo z vlastní vůle hřích na sebe vzal, koho zahubil, " povzdechl si otec Alexandr. Je špatné, když je člověk vedle duší nedotknutelných, aby byl živý, aby je obtěžoval. Nemají klid, jsou odsouzeni k tomu, aby prožívali svou smrt znovu a znovu. A nebudeš, pokud nepřestaneš myslet na to, čeho jsi byl svědkem. Kněz odešel a já zůstal se svými myšlenkami. Věřím v nadpozemské? Nejsem si jistý. Ale vím přesně, co jsem viděl. Çevrimiçi kurum kayıt açısından basittir - iki tıklamayla bir hesap oluşturma seçeneği vardır. 262 ülkeden müşteriler kabul edilmektedir. Betandreas casino E-posta ile - ana kişisel verileri belirtmeli, ardından postaya gelen mektupla kaydı onaylamalısınız.